Dnešní daňové zákony snad ani nemá cenu sledovat. Novela stíhá novelu, změny jsou skryty v „balících zákonů“, platnost jednotlivých ustanovení má rozptyl od roku 2012 do roku 2016. Jsou novelizovány novely, které ještě nevstoupily v platnost a možná již nikdy v platnost nevstoupí. Díky tomuto stavu je v jedné novele daňového zákona novelizováno několik zákonů (novel) týkajících se stejné daně.

Původ chaosu v daňových zákonech

Proč to všechno? Jedná se zásadní o rozpory mezi vládními stranami TPO 09 a ODS, nebo lépe mezi ODS a ministrem Kalouskem. ODS před časem přijala tezi, že se daně nemají zvyšovat a že jsou „trestem pro bohaté“. Největší ránu daňovému systému však zasadil ministr Tlustý a jeho slovenští poradci s konceptem tzv. rovné daně ve výši 15%. Ten se sice nikdy komplexně nerealizoval, ale v řadě případů komplikuje situaci dodnes.

Dle konceptu rovné daně měly být prakticky odstraněny všechny odvody zaměstnavatelů a nahrazeny platbami zaměstnanců. Důchody vyplácené státem měly být sníženy na naprosté minimum. Sociální únosnost měla být zajištěna relativně vysokou slevou na dani, která by však neměla vliv na výši odvodů zaměstnanců na zdravotní a sociální pojištění, a jednorázovým zvýšením všech mezd o cca 30%. Tím bychom se ve světových tabulkách dostali na čelné místo s nulovými vedlejšími náklady práce a v Evropské Unii bychom patřili mezi nejvyspělejší státy dle výše průměrné mzdy. Zaměstnanci by přitom nezískali prakticky nic.

Dramatický pokles výběru daně z příjmu fyzických osob

Aby toho nebylo málo, byl koncept rovné daně doplněn vysokými výdajovými paušály (až do výše 80% příjmů) pro živnostníky. To vedlo, v souvislosti se slevou na dani, k tomu, že mnoho lidí přestalo platit daně vůbec, a naopak, pokud mají děti, začal jim stát vyplácet daňový bonus. Roční výběr daně z příjmů tak poklesl z nějakých 18 na 3 miliardy Kč. Výdajové paušály však rovněž významně snížily odvody na zdravotní a sociální pojištění. Přesun velkého množství zaměstnanců „na volnou nohu“ tak byl jen důsledkem vládní politiky.

Kam zmizel výběr pojistného na sociální a zdravotní pojištění

Ministru financí Kalouskovi bylo a je jasné, že takto to fungovat nemůže. Jenže místo toho, aby to řekl jednoznačně (a pak asi nebyl ministrem financí), začal vymýšlet kličky. Dobře, daň bude 15%, ale ze superhrubé mzdy, tedy cca 23% z hrubé mzdy . Tento světový „vynález“ však okamžitě přinesl další problémy. V kombinaci s ve světě obvyklými stropy na zdravotní a sociální pojištění totiž začala řada lidí s vysokými příjmy platit skutečně jen 15% z hrubé mzdy nad částku stropů, čímž vznikla daňová degrese pro bohaté.

O odstranění této degrese si ministr financí dovolil hovořit jen jednou. Dnes v návrhu zákona najdeme „solidární zvýšení daně“. Odstranění nesmyslných daňových paušálů také neprosadil. Udělal tedy další úhybný manévr a navrhl omezit slevu na dani na děti a manželky a pro pracující důchodce. Tím ovšem nezvýší příjmy do systému zdravotního a sociálního pojištění. Nezbývá proto nic jiného, než vyrovnat tyto výpadky zvýšením daně z přidané hodnoty, zdůvodňované celosvětovou krizí, a přímými platbami občanů při využití zdravotní péče. Je však jen přirozené, že všichni ti, kteří začali daňová zvýhodnění čerpat, mají (nedůvodný) pocit křivdy. Něco se jim totiž bere, i když to nikdy neměli dostat.

Kouzla z Kalouskovy mošničky

Kromě kamufláží v daňových bojích s ODS však ministr Kalousek zavádí svá vlastní tvůrčí řešení. Takže vymyslel spořící dluhopisy v hodnotě 1,- Kč, jejichž úrokové výnosy v důsledku zaokrouhlení nepodléhají dani. Jenže banky si řekly, když může on, tak my taky. Výsledkem pro stát bude další výpadek daňových příjmů. Obdobně lze hovořit o odstranění daně z vyplácených dividend a dalších Kalouskových kouzlech. Konečnou ránu státnímu rozpočtu pak možná dodá zavedení II. důchodového pilíře a přesun části vybraných odvodů na sociální pojištění do soukromých bank. Vzhledem k tomu, že do II. pilíře nejspíš vstoupí jen ti bohatší, nepůjde o přesuny ve výši průměrných odvodů, ale o částky vyšší.

Důsledky nekoncepční distorze legislativy

To vše vytváří nejen zásadní nerovnováhy ve státním rozpočtu a ve zdravotnictví, ale zároveň vede k naprostému chaosu v daňových a s nimi souvisejících zákonech. I když tedy lze některé snahy ministra Kalouska z hlediska obsahu ocenit, nelze vůbec akceptovat formu, kterou svá opatření prosazuje. Dostává se totiž do situace, kdy vodí za nos nejen ODS, ale i občany a podniky. Jenže jeho ústy k nám hovoří stát. A ten by si takovéto fígle, nebo spíše lži, dovolovat neměl.

Ministr financí si možná mne ruce, jak ODS a další zase doběhl. Ve skutečnosti však ničí stát. Pokud se není schopen se svými koaličními partnery dohodnout, nemá on ani TOP 09 ve vládě co dělat. Jenže to by zase nepřenesl přes srdce. A tak lze jen předpokládat, že následující vláda a nový ministr financí bude muset udělat v daňových zákonech zásadní změny, nejlépe je vyhodit a napsat znovu.